Historie

Umění rychlého tasení meče (iai) patří mezi japonská bojová umění. Toto umění vzniklo původně na bitevním poli jako způsob zacházení s mečem, přičemž forma dnes nazývaná iai se objevila asi v 16. století, údajně díky muži zvaném Hajashizaki Jinsuke.

V bezválečném období Edo (1615-1868) se souboje s mečem přesunuly z bitevního pole do každodenního života, v důsledku čehož byla válečná zbroj vyměněna za civilní oděv. V té době se rovněž objevilo množství škol, které se lišily filozofickým pozadím i používanými technikami.

V tomto prostředí na počátku období Edo (17.st.) vzkvétaly především tři školy, pro které se vžil název „tři slavné školy“ (sandaimei rjú). Byly to Tamija ryu Sekiguči ryu a Hóki ryu.

Hóki ryu je škola, jejíž umění se předává do dnešních dnů a stále se aktivně cvičí.

Jejím zakladatelem je Katayama Hisajasu, muž z konce období Válčících knížectví (1567-1615) a začátku období Edo. Za jeho života a života jeho syna Katajamy Hisataky byly zformulovány základní myšlenky a techniky školy. Ty byly uchovávány v rodu Katayama po celé období Edo i později ve 20. století, bohužel poslední člen rodiny zahynul při výbuchu atomové bomby v Hirošimě roku 1945. Škola ale nezanikla, její umění tradovali dále členové rodu Hošino, kteří předtím studovali přímo u rodiny Katayama.
katayama_hisayasu1a.jpg
Katayama Hoki no kami Fujiwara Hisayasu. 1575-1650

Přestože se o něm často tvrdí, že byl studentem Hayashizakiho Jinsukeho, sama škola uvádí, že Katayama Hisayasu zdědil 18 tajných technik s mečem od svého strýce Katayama Shoana.
Navíc se říká, že Katayama Hisayasu byl mladším bratrem Takenouči Hisamoriho, zakladatele Takenouči ryu. Roku 1596 odjel do chrámu Atago v Kyoto a zde 7 dní a nocí bez přestání trénoval a modlil se. V božském snu dosáhl osvícení a pochopil taje umění iai. Použil toto osvícení a to, co se naučil od svého strýce, k založení vlastní tradice.
dokumenty1a.jpg
V roce 1610 (15. roce Keičo) byl povolán do císařského paláce, aby předvedl 107. císaři Go Józeimu principy své techniky nazývané „iso no nami“ (plážová vlna) a „hoko jamu no hó“ (metoda zastavení zbraně).
Hisayasu na císaře tak zapůsobil, že mu udělil šlechtický titul Džugoige Hóki no Kami, tedy pán z provincie Hóki (dnešní Tottori), odpovídající hodnosti daimjó.
dokumenty3a.jpg
V roce 1650, ve věku 76, Hisayasu umírá v Iwakuni, prefektura Yamaguchi.
Původní jméno Hisayasuovy tradice prý bylo Ikkan ryu, ale v rodině Katayama bylo známo jako Katayama ryu.
Hisayasuovo učení se také rozříšilo do Kumamota a jména Hóki ryu a Katayama hóki ryu byla známá po celé zemi.
V současnosti se o této tradici mluví jako o Hóki ryu.
asada_s.jpg
Můj mistr, Asada Kóiči (8. dan iaidó) studoval Hókirjú iai u mistra Jošizawa Ikkiho, který byl žákem mistrů Hošino Kumona a Hošino Rjúty. Po smrti mistra Jošizawy pokračoval ve studiu například u mistra Jukawy Tamioa, který byl žákem mistrů Hošino Rjúty a Nakazaki Tacukuróa a od kterého následně obdržel učitelskou licenci. Mistr Asada vyučoval Hókirjú iai v Sainenkan dódžu v Kjótu.