Kendó – cesta meče. Šermování v Japonsku vychází z technik použití obouručního meče, který používal japonský válečník samuraj.
Název Kendó je používán relativně krátkou dobu a vyjadřuje spojení spirituální disciplíny se šermířskými technikami. Nejprve byl v Japonsku používán dvoubřitý rovný meč a to v období vlády čínské dynastie Sui ( 589-619) a na počátku dynastie Tang (618-907). V 9. století (období Heian) se začal používat jednobřitý zakřivený meč. Ustanovením šógunátu Kamakura (1185-1332) a vzestupující moc a síla vojenské aristokracie přispělo významnou měrou k rozšíření obliby a nutnosti šermířských technik. Období Muromachi (1333-1568) pak zaznamenalo ohromný nárůst různých šermířských škol za účelem výuky boje mečem a předávání rodinných tradic. V té době měla totiž téměř každá aristokratická rodina vlastní šermířskou školu. Do té doby se datuje i vznik školy Itto ryu, která měla největší vliv na podobu dnešního Kendó. Za jejího zakladatele je považován ITO Ittosai Kageshige. Od roku 1467 do roku 1600 (válka Ónin) bylo japonské souostroví zmítáno občanskými válkami a výuka Kenjutsu se stala nezbytnou pro přežití. Mezi nejznámější šermíře té doby jsou řazeni TSUKAHARA Takamiki-Bukuden, YAGYÚ Munenori, ARAKI Mataemon a v neposlední řadě MUSASHI Miyamoto. Nastolením shogunátu Togukawa (1600-1867) přineslo především sjednocení celé země a tím i ukončení občanských válek. Nastolený mír měl za následek úpadek Kenjutsu, jelikož v období již nebylo přežití podmíněno schopnostmi ovládat meč. Naopak došlo k velkému nárůstu významu konfucianismu, tradičnímu náboženství Shintó a Buddhismu, především pak Zenu. Kenjutsu si však ponechalo svůj význam pro cvičení a rozvoj ducha a těla. Z této doby je známo přibližně 200 škol Kenjutsu. Ve školách Kenjutsu se k výuce používalo většinou bokutó (dřevěný meč), avšak počátkem 18.století se objevují první snahy o vytvoření ochranných prvků, které by zabránily zraněním nebo případné smrti.
V této době NAKANISHI Chuta vynalezl ochranu těla, ale i cvičný meč – shinai, který byl vytvořen z bambusových štěpin v látkovém obalu. To přineslo možnost nacvičovat kenjutsu s plnou silou a zájem o Kenjutsu vzrůstal.
Po restauraci Meiji (1868, období Meiji 1868-1912) došlo opět k úpadku zájmu o Kenjutsu. Ovšem již v roce 1879 zavedla japonská policie ve svých řadách povinnou výuku Kenjutsu a roku 1895 vznikla Celojaponská společnost bojových ctností ( Dai Nihon Butokukai) za účelem povzbudit a podporovat Kenjutsu a ostatní japonská bojová umění.
Roku 1911 došlo ke začlenění Kenjutsu do výukových osnov na nižších středních školách za účelem rozvoje fyzické zdatnosti. Roku 1912 se sešli přední zástupci tehdejšího Kenjutsu a z jejich jednání vyplynul záměr vytvořit základní formu výuky společnou pro všechny, jejímž základem by byly kata předních škol Kenjutsu.
Tím byly položeny základy Kendó. Roku 1939 bylo Kendó zavedeno jako samostatný předmět do japonského školství a to již od druhého stupně základních škol. Pohromou pro Kendó a ostatní bojová umění byl konec druhé světové války, kdy vítězná americká strana rozhodla o zakázání všech forem militantního výcviku.
Ovšem již rok 1952 přinesl vznik Zen Nihon Kendó Renmei ( Celojaponská federace kendó) a od roku 1957 se Kendó opět vrátilo do japonských škol. Roku 1970 vznikla Celosvětová federace Kendó (International Kendó Federation) a jejím hlavním cílem je celosvětově propagovat kendó.
(Překlad z japonského originálu: 2001© KENKEN Production a Radek Lanc)