Japonských mečů je po celém světě velké množství. Zájem o ně je způsoben nejen jejich vlastním tvarem, který je zcela ojedinělý mezi ostatními předměty, ale hlavně kvůli jejich výborným vlastnostem jako zbraně.
Koluje kolem nich velké množství fám a historek. Je to způsobeno hlavně jejich neznalostí. Je známo, že takový první velký export mečů začal na konci 19.století, kdy se Japonsko poprvé otevřelo světu. V tomto období také začala velká móda sběru orientálií. Mnoho cestovatelů navštívilo orient. Téměř na každém zámku nebo v bohatém domě byla nějaká sbírka z Indie, Číny nebo Japonska.
Druhá vlna mečů se k nám dostala s legionáři, kteří se po první světové válce vraceli přes dálný východ domů. Po druhé světové válce nastal u nás pokles zájmu o japonské meče. Mnoho sběratelů je nedokázalo určit a nevědělo si s nimi rady. Říkávali dokonce „ Za tu orientální šavli mi nikdo nedá ani pořádnou šavli ! „
V 90. letech u nás nastaly velké změny. Otevřely se naše hranice, objevily se nové knihy a především internet. Dnes už téměř každý ví jak japonský ( každý říká samurajský ) meč vypadá. Je ovšem pravda, že i přes tyto nové informace, pořád podstatné znalosti o výrobě a vlastnostech japonského meče chybí.
Už při prvním letmém pohledu na jakoukoliv japonskou zbraň i laika určitě překvapí její dokonalý vzhled a propracovanost každého detailu. Toto pramení z faktu, že na výrobě jedné zbraně se podílí až 8. řemeslníků. Každý z nich se specializuje jen na tu svou věc a dělá ji celý život. Když se pak složí celý meč dohromady, vznikne vysoce elegantní a funkční zbraň, která v rukou zkušeného bojovníka dokáže neuvěřitelné věci. Například je známo, že japonský meč je nezlomitelný. Každý si může představit tvrdý neohnutelný a těžký kus oceli. Přitom je pravda úplně jinde. Konstrukce čepele a způsob zakalení, s tím, že břit je tvrdší než hřbet a boční plochy dovolují meči se i ohnout. Po narovnání a přebroušení lze meč opět používat. Při tomto defektu nepraskne ani břit. Mluvím samozřejmě o kvalitních zbraních. Z toho lze usoudit, že meče jsou naopak relativně měkké. Toto je varování před neškoleným použitím. V rukou člověka, který neví jak zbraň použít, se velmi často meč zničí.
Na závěr musím poděkovat všem lidem, kteří jsou ochotni opravdu pomoci při „záchraně“ historicky zajímavých a ojedinělých japonských mečů už jen tím, že je vlastní a nedopustí jejich další devastaci. Je třeba vědět, že skutečný meč je výsledkem mnohaleté zkušenosti, dřiny i mimosmyslového vnímání řemeslníků, kteří mu oddali celý život. Proto jakýkoliv meč, který se dochoval do současnosti, si zaslouží úctu. Každý, kdo má štěstí a vlastní jej, má téměř povinnost zajistit jeho další cestu pro budoucí generace.
Milan Stecker
Krátké zamyšlení nad japonským mečem – Milan Stecker
