Říká se , že psát o principech Hókirjú je extrémně složité. Přesto se pokusím představit alespoň některé z nich. V zásadě existují dva pohledy na bojové umění:
Ten první představuje boj s cílem zničit, zabít (senbacu iai). Jedná se o cestu, po které kráčejí destruktivně smýšlející lidé vyznávající násilí.
Tím druhým je boj s cílem zastavit protivníkovu zbraň (hokojami iai). Bojovníci této cesty usilují o sjednocení své a protivníkovy mysli (aiai) a odvrácení nebezpečí (bóken).
Podle filozofie školy Hókirjú musí být cesta boje založena vždy a pouze na myšlenkách sjednocení mysli a odvrácení nebezpečí.
Povězme si něco o výše použitých termínech aiai a bóken. Nejprve je třeba zdůraznit, že to nejsou slova v Japonsku běžně užívaná, ale že jde o specifickou terminologii školy Hókirjú.
Ve starých spisech této školy se praví: „Znak Ken ze slova kendžucu představuje zkoušku.“ „Bu ze slova budó znamená zastavit přirozenost zbraně. Uvědomíme-li si to, pochopíme, že ta pravá mysl při souboji je ’mysl odvrácení nebezpečí’. V běžném světě je souboj prostředkem k otestování (ken) mých a protivníkových kvalit.“ Jaký má taková zkouška smysl? Tím by podle Hisajasua nemělo být nic menšího, než „hledání ryzí skutečnosti, jež září v pravdě vyvěrající z principu přirozenosti Nebe a Země“. Zakladatel školy Hisajasu byl podle všeho právě oním hledajícím „ryzí skutečnosti“.
O škole Hókirjú ve starých spisech stojí: „Je cestou, která při souboji klade nejvyšší důraz na sjednocení mysli obou protivníků“. Tady se odráží další Hisajasuův rys, neboť vztahu mezi navzájem bojujícími lidskými bytostmi přikládal zásadní význam. On sám bojoval s vědomím, že „mezi mnou a nepřítelem není rozdíl ani nerovnost, když udeřím, nesekám člověka, ale snažím se tnout jeho hříchy“.
Na základě této myšlenky byly vytvořeny všechny techniky školy Hókirjú. O jaké techniky se tedy jedná? Hisajasu o nich ve svých spisech říká: „Neusiluj o to tasit první a seknout protivníka, ale nech protivníka dosáhnout naplnění (jeho cíle, tj. myšlenky, že nad tebou zvítězil). Poté tas meč a tni do slabého místa. Provedeš-li to tímto způsobem, nezanecháš v protivníkovi zášť vůči vlastní osobě. Toto je skutečný souboj.“ Jedná se o techniky, kdy z pro mě značně nevýhodné pozice získávám „vítězství obratem života a smrti“. (Vypráví se, že během tohoto „obratu života a smrti“ protivník prohlédne své hříchy.)
Asada Koichi sensei – 8. Dan – Saineikan dójó Kyóto
Škola Hókirjú tedy usiluje o sjednocení filozofie školy se samotnou technikou. Silou, kterou klade na toto sjednocení ,vyniká mezi ostatními školami.
Obecně v iaidó se říká, že obzvláště důležité je naučit se tři věci: správné dýchání, správné používání těla a správné zacházení s mečem. Proto je důležité studovat přesně učení našich předků a šířit toto učení dál. V poslední
době slýchám o lidech, kteří mění lehkomyslně techniky a způsob cvičení dle svých svévolných myšlenek. To je v Hókirjú striktně zapovězeno. Proč? Jak jsem již zmínil, techniky Hókirjú jednak obsahují způsoby zacházení s mečem na bitevním poli a současně ztělesňují filozofii zakladatele školy Hisajasua.
Vojtěch Štrejn – Fudoshinkai Asadakan dójó
Dnes přirozeně nechodíme opásáni mečem, také není nutné používat meč k boji. Rovněž cíl našeho učení se liší od přirozeného cíle umění boje – přežít. Tím cílem dnes může být zdraví, snaha učit se o myšlení dávných předků, asketická cvičení těla a mysli, atd. Přesto jsem přesvědčen, že se nikdy nesmí pozměnit a přestat tradovat myšlení zakladatele školy Hisajasua: „Lidé musí usilovat o harmonii, být praktikanty cesty sjednocené mysli a cesty odvrácení nebezpečí. Tím, na co je třeba klást důraz, jsou vztahy mezi lidmi.“